Příběhy a fotografie kočiček z depozit


Bylo a je, hádejte kde!
 2. prosince 2006, Redakce
Povídání se soutěží

V Praze 5 je domeček
v tom domečku stoleček
na stolečku mističky
u mističek kočičky……….

a ten domeček není jen tak obyčejný domeček, ale veliký dům s velikou zahradou, kočiček také není jen pět nebo 6 ale mnohem mnohem více a tak těch mističek je také spousta a mezi všemi těmi mističkami a kočičkami prochází jako dobrá víla paní K. v dlouhých sukních….Tak přesně by mohla začínat pohádka, jenže nejde o pohádku ale o vyprávění se soutěží a vaším úkolem je napsat nám, o kterém kočičím útulku vám vyprávíme.

Dům se nachází na okraji zástavby, nyní už v Praze, ale ještě donedávna v malebné lokalitě na Praze-západ, bývalém známém letovisku v zalesněných kopcích nad železnicí, na krásném místě obtékaném neposlušnou řekou, která se pravidelně na jaře a někdy i jindy rozlévá ze břehů a tropí neplechu, ale většinou je romantická a vlídná a které místní neřeknou jinak než láskyplně „Barča“. Je celý určený pro kočičky, všechno je v něm podřízené spokojenému životu všech ztracených, zatoulaných, nemocných, hladových, nešťastných a opuštěných kocourků, kočiček i koťat všech druhů a velikostí a je kouzelný, protože se v něm z těch ubohých tvorečků stávají šťastné, spokojené, zdravé, napapané a přítulné kočky. Víte proč? Paní K. je miluje, dělá pro ně vše co je v jejích silách a ještě více, věnuje jim veškerý čas a veškerý majetek, doslova by pro ně dýchala a kočky – protože jsou chytré – to dobře vědí a lásku oplácejí zase láskou. A to nejen k paní K., ale i mezi sebou a tak zloba a řevnivost ani jiné ohavnosti nemají v tom domečku žádné místo.
Kočičky mají zlatý život. Všechno mohou a nic nemusí. Chtějí jít ven? Proč by ne, když ve dveřích jsou kočičí dvířka a kolem domu velká zahrada a za zahradou zase louka a bývalé pole a všude stromy na lezení a keře na schovávání a tráva na plížení a myši na honění a brouci na prozkoumávání a na jaře kytky na čuchání a na podzim hromady listí na rozhazování a v zimě třeba zas závěje na skákání. Od ostatních pražských útulků se totiž tento liší tím, že kočky mají naprostou volnost pohybu. To, že s pohybují na čerstvém vzduchu a na sluníčku je na nich vidět na první pohled. Husté kožíšky, dobrá nálada, vítání návštěvníků. A když už je pak jeden venku unavený, tak doma čeká plno křesel a pelíšků
a postelí a kočičích stromů a škrabadel a kočičky smějí i na starožitné skříně a sekretáře a chladničku a posedávají vychovaně po židlích.
A dokonce smějí i na stůl a na kuchyňskou linku a smějí přihlížet, jak se pro ně připravuje papáníčko. A také někdy radí, protože každý z těch všech kocourků, kočiček a koťátek má trochu jinou chuť a přeje si něco zvláštního a paní K. se jen usmívá a kývá hlavou a nandává do mističek každému podle chuti a hladu a přitom si s kočičáky povídá. Pak nastane na chvíli skoro úplné ticho, které znamená, že všechny kočičky pilně papají a mlaskají a pak přijde chvíle, na kterou všichni čekají. Hodná víla paní K. si sedne do křesla a začne se s kočičkami mazlínkovat a ňuňánkovat a povídat a šeptá jim do kožíšků hezká slovíčka a kočičky předou blažeností a všechnu tu lásku vracejí a otírají si o ní hlavičky a hladí ji tlapkami a šeptají jí zase svoje kočičí tajemství a celou ji zalehnou. A ty kočičky, na které se zatím nedostalo, čekají „v pořadí“ a tak se zatím olizují a čistí ouška a kožíšky a domlouvají si mezi sebou další dobrodružství. Protože, marná sláva, když se paní K. s kočičkami domazlí, idyla končí a začíná řehole. Musí vstát a jít zas připravovat další krmení a nakupovat a uklízet pelíšky a čistit kočičí záchůdky a vůbec uklízet dům a také jet s některými nemocnými kočičkami k lékaři nebo odvézt jiné kočičky a kocourky na kastraci nebo koťata na očkování a jít krmit venkovní kočičky a zachraňovat další ztracené a potřebné a shánět pomocníky a shánět peníze a prosit sponzory a úřadovat tak dále a tak dále, tisíce věcí, takže ani 24 hodin na všechno nestačí. Kočičky ale nestrádají. Nejsou vlastně nikdy samy. Mají plno kamarádů a kamarádek na všechna skotáctví i na všechno mazleníčko.
Uzavírají mezi sebou pevná přátelství „na život a na smrt“ a žádné zvířátko není odstrčené. I z těch původně plachých, nesmělých a samotářských se nakonec časem stávají společenští přítulníčci, každé k sobě někoho najde. Žijí v krásné kočičí komunitě, kde starší kočky i kocouři vychovávají mladší koťata bez matek a protože všude opravdu vládne jen láska, vyrůstají ze všech nejen láskyhodná, ale i láskyplná stvořeníčka. Všechny slyší na svá jména, která pro ně paní K. s nápaditostí vymýšlí, tak např.: Babulka, Amínek, Mikýček, Bezinka…
A když přijde čas a některá z kočiček odchází do nového domova, je to den slávy a den smutku současně. Slávy proto, protože se naplnilo poslání útulku i kočičí víly paní K. a další kočičí jedinec je zachráněný a umístěný. A smutku proto, protože každá kočička, která vám projde rukama, vám tolik přiroste k srdci, že je těžké se jí vzdát, i když si ověříte, že jde do nej nej prostředí. Ale nedá se nic dělat, někde venku čeká o hladu, v zimě a strachu a nemocech nespočet dalších kočiček, kocourků a koťat, které bez paní K. a jí podobných lidí nepřežijí. A ani tenhle kouzelný domeček není nafukovací – v současné době v něm žije cca 40 zvířat.
A ještě někdy se vkrade bolest a vztek. To když se přes veškerou snahu, péči a vynaložené finanční náklady nepodaří některé lidmi opuštěné, zraněné, prochladlé, vyhladovělé a ztýrané zvířátko zachránit, když se do útulku dostane pozdě. To pak obličej víly zastře závoj smutku a posmutní a ztichnou i kočičky. Naštěstí je těch úspěchů výrazně více.
Tak už víte o který útulek jde? Ještě vám napovíme, že paní K. není na všechno úplně sama. Kromě občasných lidských pomocníků má k ruce sekretáře Péťu, nestora útulku, kocoura kterého zachránila a který se rozhodl, že už jí nikdy v životě neopustí zdatně jí pomáhá zejména s novými přírůstky. Jeho povídání jste mohli číst i na těchto stránkách. Tak to zkrátka je, a celý dům a zahrada umožňují dožít spokojený život i neumístitelným kočičkám ve vyhovujících podmínkách.

Tak nám napište do Knihy návštěv o kterém útulku jsme vám vyprávěli! První tři správní luštitelé od nás obdrží poštou jako dárek k vánocům knížku „Kočičí pověsti“ od naší členky paní Beranové. A vy ostatní, kteří nevyhrajete, nezoufejte.
Pošlete-li nám na náš účet číslo 756098001/2400 u eBanky částku 180,- Kč jako příspěvek na péči o opuštěné kočky, dostanete od nás knížku jako poděkování a budete si ji moci o vánocích u stromečku číst nejen sobě, ale i vašim dětem, vnoučatům, kočičkám, kocourkům a třeba i pejskům. Proč ne?




Zpět