Příběhy a fotografie kočiček z depozit


Pomóc, u nás straší
 25. listopadu 2006, Jana Petrželková


Jsem vcelku pohostinná osoba, ale v poslední době k nám návštěvy neznalé věci raději moc nezvu a na noc už vůbec ne ! Věřte nevěřte, u nás straší. Strašidlo-logové či jak se nazývají tihle vědci, by patrně řekli, že u nás řádí poltergeist.
Tak například sedíte v pokoji, všude ticho a najednou se ozve ze skříně ruch ruch bum prásk a pak se dveře skříně se strašlivým skřípotem pootevřou. A to platí pro všechny dveře od pokojů a pro všechna dvířka od prádelníků, kuchyňské linky apod., protože máme ten zatracený „moderní“ nábytek, který je na magnety a ne na pořádné zámky a klíče. Anebo v noci spíte a najednou vás vzbudí rány do botníku v předsíni, a vzápětí slyšíte, jak někdo kráčí po skříni! A jindy zas přijdete ráno do pokoje, který jste večer předtím poklidili a nestačíte zírat! Židle překocená, ubrus z jídelního stolu na zemi, prostírání z konferenčního stolku částečně na okně, částečně úplně pryč, knihy po zemi, noviny roztrhané, obraz nakřivo atd. atd., no zkrátka hrůza. Pokud se zavřete do koupelny nebo na WC, máte jistotu že vzápětí začne tajemná síla rumplovat s dveřmi. A nejhorší ze všeho je noční můra. V noci ležíte, zdají se vám hrozné a těžké sny, nemůžete se ve snu pohnout a samozřejmě vás někdo honí, vy ztěžka utíkáte a zoufale chytáte dech, jen děs a beznaděj a vy se nakonec probudíte, zalití potem a dál lapáte po dechu, protože vás něco strašlivě tíží na prsou a říkáte si: „tak, už je to tady, ona ta noční můra opravdu existuje a teď mě tlačí“ a zpytujete svědomí, co jste kdy, kde a komu vyvedli…a v tom se ta můra pohne a kousne vás, protože se jí nelíbí, jak se při tom přemýšlení vrtíte a hekáte a sláva, žádná noční můra, on je to náš Matěj, který si vám předtím ustlal na prsou a nesnáší, když ho cokoliv z libého odpočinku vyrušuje.
A tak se teda naše strašidla jmenují Matěj a Čárlí a jsou to kocouři, jak už asi stejně víte. Oni totiž ti kluci kočičí, se doma teď, když už nejezdíme ven, asi trochu nudí, kočičí hračky je moc nebaví tak si hledají jinou zábavu. Přeborníkem na lezení do skříní je Čára – nejdříve nevíme, že máme nějakého kocoura vůbec v bytě, pak to najednou začne v jedné skříni harašit, potom se otevřou dveře skříně a vystoupí z ní Čára jak z tramvaje a volným krokem přestoupí na jinou linku, resp. do jiné skříně. Doufám, že si aspoň cvakl přestupní lístek. Tuhle opět Čára vystoupil ze skříně s ložním a stolním prádlem a táhl za sebou přes záda přehozenou krajkovou dečku, takže vypadal jako trochu baculatá nevěsta. Ženich Matěj k němu hned utíkal a pustili se spolu do bitvy o tu nádheru, ale zasáhla jsem a vlečku jim zabavila dřív, než stačilo dojít k národohospodářské škodě. Opět mě provázely nenávistné pohledy, ale už si začínám zvykat. Nebo tuhle: máme špajzní skříň ve zdi, hlubokou, úzkou, nepřehlednou, na nic, takže v ní pro přehlednost mám spoustu věcí v plastových bedýnkách a malých přepravkách. Potřebovala jsem jedlou sodu. Vyndala jsem zkraje první bedýnku a po paměti sahala pro druhou bedýnku a místo bedýnky vytáhla chlupatou potvoru. Odložila jsem tu první bedýnku i to zvíře a sáhla tam znovu a vytáhla druhou chlupatou potvoru. Obě rozespalé, protože chrněly v klidu a pohodě na pečicích prášcích a vanilkovém a skořicovém cukru a čokoládě na vaření, až jim kožíšky voněly skoro jako vánoce. Kocouří chlapečkové jsou vynalézaví a lstiví a důslední a tak se nakonec dostanou vždycky všude kam chtějí. Mám vypozorováno, že pokud potřebují do Lukášova šatníku, který má dveře přece jenom na hodně silný magnet a jeden kocour na něj nestačí, vzorně spolupracují a opřou se do dveří tlapkou společnou a nerozdílnou. Pak si jeden lehne do dolní přihrádky s oblečením na lyže, druhý nad ním spí mezi oblečením na volný čas a nad nimi se kývají věci na ramínkách. Stejně spí třeba v knihovně, v nedovřených šuplících s ponožkami, už jsem je našla i mezi hrncema – prostě kdekoliv a proč by také ne, byt je přece jejich a nás tady jen trpí kvůli jídlu a úklidu a drbání. A to ostatní strašení: rány do botníku proto, protože na botníku je velká krabice s jejich žrádýlkem a oni se každou noc pokoušejí do ní probojovat a prokousat kapsičky a pytlíky se suchým krmením, po skříni běhají proto, protože mám na kraji skříně košík s pletením a měkoučkými teplými vlnami, do koupelny se za vámi dobývají, protože nesnesou, aby se někdo někde zavřel bez nich a ve velkém pokoji, kde přes noc nikdo není, pořádají honičky a bitvy a vůbec, znáte to sami.
A kromě poltergeistů máme i bezhlavého rytíře! Tím je vždycky Matěj. Miluje totiž všechny tašky, košíky, krabice, kufry, igelitky, prostě cokoliv, do čeho se dá vlézt. Nemůže nikdy odolat a jako správný taškář se okamžitě nasouká dovnitř a vydrží tam různě i hrůzně dlouhou dobu a z tašky juká a haraší si uvnitř a jak tašku přeskakujeme, tak po nás seká tlapičkami a loví naše nohy a když někdo tu tašku sebere ze země a chvíli ho v ní nosí, je na vrcholu blaha, přestože je třeba hlavou dolů. Někdy je ale situace zlá, protože nikdo s žádnou taškou nejde a nikdo ji ani nenechá válet neuklizenou a pak si musí Matěj pomoct sám. Jde a ukradne Lukášovi ze školní tašky mikrotenový pytlík od svačiny, případně i se zbytkem svačiny. Čára mu v tomhle ochotně pomáhá. Když svůj lup získají, podělí se: Čára si vezme zbytek svačiny, pečlivě si ji vybalí z ubrousku a pustí se do jídla. Je spokojený, obzvlášť když byl k svačině chleba s máslem a se sýrem. Matěj se chopí pytlíku a začne s ním dovádět a šustit a vhazovat ho do vzduchu. Za chvíli vás pak v kuchyni předběhne směrem do předsíně igelitový pytlík, nebo chcete-li bezhlavý kocour, zkrátka strašlivě šťastný Matěj s pytlíkem na hlavě, jak se pokoušel do něj vlézt a víc se mu to nepodařilo a ani podařit nemohlo. Zpočátku se mi to zdálo hrozně nebezpečné, bála jsem se, že se kocourek může udusit a tak vždycky následoval hon za kocourem a přednáška synovi jakožto osobě nezodpovědné. Pak jsem ale zjistila, že kocouří drápy a jemný mikrotén nejdou příliš dohromady, že zkrátka ten pytlík je pokaždé plný děr a kromě toho: jakmile Čára dojí ten chleba s máslem a se sýrem, okamžitě začne Matěje pronásledovat, také chtivý té šustící hračky a tak jsou brzy z pytlíku jen cáry. Tak takhle se baví a nás straší ti naši kluci kočičí. Jsem zvědavá, co si vymyslí do příště.




Zpět