Příběhy a fotografie kočiček z depozit
Příběh o léčení malíčku našeho Číry
30. dubna 2005, Redakce
Příběh o léčení malíčku našeho Číry, nejstaršího rezidenta depozita v Černošicích 
V pátek večer, zrovna když začalo pršet, se náš staroušek, devatenáctiletý Číránek přišoural s kvílením, z malíčku na levé zadní nožičce mu vytékal hnis. Nastalo zděšení, náš pan doktor Král na dovolené a tak jsme zoufale obvolávali všechny známé veterináře, ale nikdo to nebral. Inu co naplat, v sobotu ráno jsme se s ním za ukrutného mňaukání rozjeli na VETkliniku do Libuše, kde slouží syn dr. Krále. Ten sice neměl službu, ale Číry se ujala moc milá paní veterinářka. Za příšerného řevu odebrala kapičku hnisu, poté co rychlotest na cytologii prokázal, že se nejedná o sepsi, mu ránu vymačkala. No, to si nedovedete představit jak ten kocouří dědek vyváděl! Drželi ho 3 sestřičky, my dva a přesto nám zdrhnul a museli jsme ho honit po celé ordinaci. Kvůli nedostatečnosti ledvin nebylo možné aplikovat místní umrtvení a natožpak narkózu. Takže, když jsme ho konečně do krve podrápaní po celém těle odlapili a celý tým sestřiček, 2 veterinářů a nás ho nacpal hlavičkou dolů a zadními nožičkami nahoru do takového pytle se síťovaným spodkem na dýchání a shora ho uvázal tkalounem tak, že mu z toho koukala jen ta levá nožička, nastalo čóro. Za srdceryvného vřískání a neskutečného zmítání, mu paní veterinářka ránu vyčistila, namazala Višněvského balzámem a zafačovala až ke kolínku. Načež byl osvobozen z pytle, dostal injekci Enroxylu a ublíženě pofňukával v Jirkově náručí. Mezitím nám sestřička nachystala další 4 injekce sebou a paní veterinářka kladla na srdce, že kocour musí být doma, aby obvaz neprovlhnul, že mu obvaz musíme každý večer vyměnit, ránu vydezinfikovat fyziologickým roztokem a ve středu přijít na kontrolu. V čekárně se k nám sběhli vyděšení lidé, co prý se tomu nebohému zvířeti přihodilo, že ho tak strašně mučili a všichni chlupatí pacienti byli strachem celí zkoprnělí.V autě však Číránek ožil, začal se drát z přenosky ven, zlikvidoval dvířka a jal se rejdit kde se dalo a dobývat z auta ven. Byla to úděsná cesta, a to jsme ani netušili co teprve nastane doma.
Jak jinak, než že se Číra vrhnul k misce s vodou, celou ji vypil a během pár minut chtěl čůrat. Snesli jsme mu WC bedýnky s různými druhy steliva, pískem, natrhanými novinami, rozestavili kam se dalo, hrabali v písečku, prosili, škemrali, ale kdepak, Číra je zvyklý čůrat venku a venku lilo jak z konve. Co teď? Tak jsme mu na obvaz leukoplastí přilepili igelitový pytlík a šli s ním ven. Sice se ihned vyčůral, ale v tom mžiku byl v trapu. Skrz naskrz promočení jsme ho čapli v chroští jen díky tomu, že se tam zachytil tím odlepeným pytlíkem a vzteky syčícího jak kobra odnesli domů, kde se ten náš staroušek zase napil. Obvaz byl naštěstí suchý, ale co dál? Venku lilo, stmívalo se, co si s tím jeho čůráním počnem v noci? A tak mě napadl spásný nápad, navléct mu na obvaz šprcgumu. Jenže ten můj žádný prezervativ neměl. Po půlhodinové hádce o tom zda má být tento předmět součástí lékárničky či nikoliv, mě napadlo koupit tu věc v recepci černošického hotelu Kazín. Jirka se styděl a tak jsem to koupila sama při cestě s krmením.
Od té doby naprostá pohoda, v noci ho měl Číra navlečený až nahoru, ve dne srolovaný níž, aby tam šel vzduch.
 |
 | ||
 |
 |
A kromě toho, od sobotního večera se před námi schovává i ta naše kočičí dáma Josefína, která by dříve za pomazleníčko nevím co dala. Náhle je plachá a ostražitá.
Nedůvěra zesílila i u plašánka v karanténě. Zřejmě jim ten pacholek Číra, tím svým řevem napovídal: vražděj mě, mučej mě, koček se jim zachtělo, pozor na ně!!!Ach jo, léčit dědečky černých „orientálců“ – velkých dravců, je velmi podobné léčbě starých zlostných pantherů v ZOO, o čemž nám vyprávěl náš pan doktor Král vždy, když se bezmocně pokoušel vyšetřit našeho Číránka.
Naštěstí se mu rána hojí, přežijeme-li ve zdraví duševním i fyzickém jeho další převazy a kontrola dopadne OK, kocouřisko se zas vydá na obchůzky svého rajónu a bez „ochrany“.