O kočkách > Praktické rady
Jak pomáhat divokým veverkám
25. listopadu 2011, Kateřina Soukupová
Veverky si snad každý pamatuje jako roztomilá zvířátka z dětských knížek či kreslených večerníčků. V současnosti je nejsnazší příležitostí k setkání s nimi návštěva městských parků či hřbitovů. Naše specializovaná "veverčí" záchranná stanice Pinky se letos stala občanským sdružením Pinky.
Ročně jich přijmeme několik desítek (v roce 2009 jsme přijali 77 veverek, v roce 2010 to bylo 81 veverek, v roce 2011 98 veverek a letos dokonce 106 veverek a 3 plchy prakticky z celé České republiky). V drtivé většině se jedná o z hnízda vypadlá mláďata, které se po dokrmení a vyléčení úspěšně daří navracet do přírody.Nejčastější dotaz, který ve stanici od nálezců veverčat (ale i škol a zájmových organizací) dostáváme, zní jak lze veverkám v přírodě účinně pomáhat. Níže tedy nabízíme několik jednoduchých, ale účinných "pomůcek", které divokým veverkám ulehčí život.
Vyvěšování krmítek
Dlouhé zimy představují pro divoké veverky náročné období, a tak jim v lokalitách, kde žijí, lze pomoci přikrmováním prostřednictvím speciálních
veverčích krmítek. Protože do správně vyrobeného krmítka se prokazatelně nejsou schopni dostat ani ptáci ani myši (otevřít ho dokáže jedině veverka), můžeme podle sledování úbytku potravy průkazně ověřit výskyt veverek v dané lokalitě. Veveří krmítko poslouží i v situaci, kdy si například chceme občasnou návštěvnici zahrady udržet nastálo a je nezbytné i při vypouštění veverek ze záchranné stanice do volné přírody, kde mláďatům uvyklým na stálý přísun potravy usnadní postupný proces osamostatňování. Návod na výrobu veverčího krmítka
Krmítko je vyrobené ze dřeva, stříšku tvoří cca 3-4 mm silné průhledné plexisklo (veverka skrz něj vidí potravu uvnitř). Plexisklo nesmí být silnější (těžší), aby ho veverka dokázala hlavou nadzvednout. Nejvhodnější je plexisklovou stříšku k dřevěné části krmítka (tzv. bedničce) připevnit dvěma panty. Podmínkou je, aby šly panty snadno ohýbat, nesmí být zarezlé, jinak by veverka, která není žádný silák, nedokázala stříšku hlavičkou nadzvednout. Průhledná stříška musí bez jakékoliv mezery doléhat na dřevěné hrany krmítka a tvořit tak uzavřenou bedničku s víkem. Pokud zůstane mezi stříškou a dřevem byť jen centimetrová mezera, naučí se dovnitř prolézat myši či menší ptáci
a potravu z krmítka veverce okamžitě vyberou. Stříška krmítka je mírně zešikmená s přesahem, aby po ní stékala při dešti voda a nezatekla do nitra krmítka. Zásoby potravin tak zůstanou v suchu a nezplesniví.
Krmítko můžete zhotovit podle zde otištěného nákresu. Rozměry slouží pouze jako orientační vodítko a nemusí být přesně dodrženy. Je vhodné nechat spodní prkýnko, na němž je krmítko připevněné, delší. Delší přesah před čelní stranou krmítka, odkud se stříška odklápí, umožní veverce v klidu před krmítko usednout a sníst si nachystanou potravu. Podrobnější návod s řadou fotografií naleznete na webu Veveřáci.
Ti, kdo si na výrobu krmítka pro veverky netroufají, si ho mohou objednat dovezené ze zahraničí na českém e-shopu Zelená domácnost
Nejvhodnější "zimní potravou", kterou krmítko naplníme, je nevyloupaná slunečnice, lískové i vlašské ořechy, jedlé kaštany, popř. bukvice, žaludy či jako "luxusní nadstandard" směs pro činčily od firmy Darwin.
Pítko pro veverky
Trvalou přítomnost vody v pítku ocení veverka nejen v horkých letních dnech, ale i v zimě, kdy jsou přirozené zdroje vody zamrzlé. Jako pítko poslouží veverce plochá umělohmotná miska o hloubce přibližně 5 centimetrů a průměru okolo 30 cm, kterou umístíme na klidném místě, nejlépe u úpatí stromu, po němž může veverka k misce snadno sešplhat. Misku můžeme umístit například i na špalek nebo jiné vyvýšené místo. Důležité je, aby se veverka v okolí pítka cítila bezpečně a měla snadnou únikovou cestu na strom, tudíž ho nezřizujeme na nekrytém prostoru uprostřed zahrady, kde by se veverka mohla stát snadným cílem pro dravé ptáky nebo kočky.
V souvislosti s vodou je důležité pamatovat i na nebezpečí, které veverce hrozí v podobě sudů s dešťovou vodou či nezakrytých bazénků. Zvědavá veverka do nich snadno spadne, po kluzkém povrchu se nedokáže vydrápat ven a stanou se tak pro ni smrtelnou pastí. Do sudů s dešťovkou tedy umístíme silnější klacek tak, aby vyčníval nad vodní hladinu a opíral se o okraj sudu a tím umožníme neopatrné veverce uniknout.
Budky pro veverky
Veverky rádi využijí i pomoc v podobě dřevěných budek, které osidlují zejména v zimě či např. při porodu a výchově mláďat. Veverky si v přírodě staví hnízda s dvěma východy, aby mohly snáze uniknout při útoku případných predátorů, proto mají-li na výběr, preferují budky, které jim umožňují rychlý únik.
Dle mých zkušeností tedy nejraději využívají polobudku pro polodutinové ptáky upravených rozměrů cca 20 x 20 x 20 cm. Pro veverky můžeme zkusit zavěsit i kmenové budky s kulovitými vchody (cca 30 cm vysoké, 20 cm hluboké, otvor o průměru 7 cm), případně vyrobit budku s dvěma kulovitými otvory (jeden z přední, druhý ze zadní strany budky) nebo budku, kterou preferují v USA a jež má vstupní otvor umístěný tak, aby z něj mohla veverka vylézt přímo na kmen stromu. Rozměry žádné z budek nejsou striktní, lze je ale použít jako orientační. Dosazování vhodných dřevin
Zatraktivnit zahradu a okolí pro veverky můžeme i vysazováním vhodných dřevin, jako jsou lísky obecné, ořešáky, jedlé kaštany, buky, duby, borovice lesní, javory babyky či habry. Je ovšem jasné, že z praktických výsledků této práce se budeme radovat až za mnoho let. Chcete-li pomoci Záchranné stanici pro veverky, nyní již občanskému sdružení Pinky, při záchraně veverčích mláďat, můžete přispět finančním darem na číslo účtu: 1200232978/2310.
Paní Kateřina Soukupová, autorka článku, pracuje v záchranné stanici pro veverky o. s. Pinky, pro ČSOP připravila příručku Veverka a lidská péče, o životě divokých veverek napsala knihu Veveřácká kronika a spravuje specializovaný web Veveřáci