Oznámení
Nekrolog za paní Evu Beranovou,
8. června 2007, Redakce
naší členku a přítelkyni, kočičí vědmu, autorku knihy
„Kočičí pověsti“ a mnoha dalších literárních děl, která vydala prostřednictvím literárního klubu Pegas v Mělníku.Paní Eva Beranová se narodila v březnu LP 1944 ve městě Vimperku a v tajemném kraji „Zimní hory“ prožila většinu života. Vystudovala Pedagogickou fakultu v Českých Budějovicích, živila se výukou češtiny a dějepisu na základních a speciálních školách. Svobodomyslná, s přírodou úzce spjatá bytost si náročnou profesi ulehčovala toulkami divukrásnou šumavskou krajinou, která v ní probudila smysl pro vnímání astrálních bytostí a ochranných sil, jimiž tato kultovní oblast hýří. Zůstala bezdětná. Volná jako všechny ty opravdové kočky, v nichž našla své celoživotní zalíbení. Kočičí oči barvy vzácných drahokamů jí odhalily odvěké tajemství sepětí kočičího rodu s Vesmírem a z toho plynoucí pochopení, obdiv a lásku k nim. Láska a ztotožnění se s kočičím pojetím světa, touha po odčinění bezpráví na kočkách páchaném a vzpomínky z dětství včetně génia loci polozapomenutého místa tajemných přírodních sil a dennodenního pozorování svých kočičích přátel, inspirovaly autorku k psaní básní , povídek a próz. V r. 2004 vydala Kočičí pověsti a pracovala na přípravě dalšího rukopisu „Zvířátka z naší ulice“. Korekturu rukopisu už bohužel nestihla. Paní Eva Beranová podlehla těžkému zápalu plic, zemřela 5. června 2007 v LDN ve Vimperku.
Prosíme, vnímejte a respektujte její poslání – podpořte a pohlaďte ty, co pomáhají zvířatům a zejména kočkám v nouzi a trestejte ty, kteří jim ubližují.
Evo, budeš nám tady moc chybět! Věříme, že tam, za Duhovým mostem, najdeš klid, mír, krásnou přírodu a dobrou společnost svých dávno zemřelých blízkých i kočiček …
 |
Evě B.
(autorka Zdenka Líbalová, Evě Beranové)Jsem zelenej plyšovej králík a velký lidský srdce který chce dávat to babka čarodějnice z jedný chatky mě vykouzlila svým povídáním o zvířecí duši a o hvězdách co chodí spát do kočičích očí… ---jsem velký lidský srdce který se chce dávat a odbíjím čas Ne za pět je za minutu dvanáct na to stát se Člověkem Pokud se něco nestane a nepohne s námi Bůh osud či smrt pokud si nevzpomenem že jsme zelení a plyšoví uvnitř a máme korunu co nám přebejvá abychom dali ji prvnímu bezdomovci kterýho najdeme… ---tak už potkáme jenom sebe zděsíme se budem zvracet hnusem brečet a marně hledat svou tvář nemluvě o soucitu a o slůvkách „Tvé viny se ti odpouštějí…“ |
Seznam povídek 