První společnost za práva koček

7. prosince 2020, Ing. Josef Dubn

Dostali jsme dárek, další internetovou knížku , už patnáctou knížku Josefa Dubna, mluvčího KVL. Úžasné příběhy, moudrý, laskavý humor, a ty kresby! Na ukázku uvádíme příběh:
Co všechno lze mít? Štěstí? Kočku?

Při různých příležitostech, když něco skutečně (nebo domněle) dobře dopadne, se říká, že dotyčný měl štěstí. Anebo naopak, smůlu. Ano, většinou se říká, že někdo štěstí měl, občas, že i má, to když to štěstí chvíli trvá, když se daří. V opačném případě se říká, že má smůlu. Ale pozor, kritéria hodnocení jsou velmi relativní a hlavně subjektivní. A co ještě lze mít? Třeba takovou nebo onakou náladu, ale ani v tomto případě nejde o skutečné vlastnění.
„Je nějaký rozdíl mezi mít a vlastnit? Co řekneš?“ Ptám se právníka.
„Možná by bylo dobré si na začátku úvahy trochu ozřejmit pojmy. Vlastnit, to právnickým slovníkem znamená moci k danému předmětu uplatňovat vlastnické právo, tj. předmět či věc například nabýt, koupí či darem, a podobně jej i pozbýt. Vycházeje z principu římského práva, které je základem současných zákonů, lze takto vlastnit kromě věcí nemovitých i věci movité, a dokonce i takové, jako koně, prasata, holuby, ovce, krávy, ale i psa nebo kočku.
Právo vlastnické může vyplývat ze zápisu, dříve v zemských deskách, dnes na katastrálním úřadě, anebo v centrálním registru vozidel, nebo ze smlouvy o nabytí. Jenže, má to háček. Takovéto ´suché právo´ na leckteré zvíře, zejména pak na kočku, tak úplně neplatí. Dotyčný člověk sice může jaksi papírově uplatňovat právo vlastnické (řekl bych plné právní panství nad věcí), ale pokud jde například o kočku, tu lze skutečně pouze mít. To víme dobře oba, že?“
Přemýšlím nahlas: „Mít na něco tzv. papír, opravňuje dotyčného k nějakým právním úkonům, to jistě, ale ty úkony nemusejí mít moc společného s tím, co dotyčný skutečně má, popřípadě, jak se proto má. Tedy jak se mu daří. Vlastnit a mít, to jsou pojmy na první pohled skoro stejné, ale rozdíl zde přece jen bude, ne?“
„Ano, vlastnit totiž znamená moci s majetkem nakládat svobodně, dokonce i tak, že jej člověk může různým způsobem svobodně pozbýt. Pojem ´mít´ je trochu subtilnější, a je víc založený na emoci než na tom ´právním panství´“.
„Takže je to takhle, pokusím se to osvětlit na příkladu manželství. Vlastnit manžela, manželku nelze. I když, nutno poznamenat, v některých kulturách to vidí poněkud jinak. Ale do toho se nepouštějme, hovořme o našem kulturním okruhu. Manžela či manželku lze jenom mít. A to mít rád. Nebo nemít. Nelze říci vlastnit rád! Anebo ne. Stejně tak nejde říci, že někdo vlastní víru. Buď ji má, anebo nemá. Ani nemůže vlastnit rozum, i ten lze pouze mít. Anebo, což je trochu něco jiného,´mít na něj patent´, jak se říká. Anebo rozum nemít. Vlastnit, to znamená i možnost pozbytí.
Pokud jde o to něco nebo někoho mít, to už je mnohem problematičtější o to přijít. A když k tomu dojde, důsledek je tragičtější.“
„Dobrý příklad s kočkou, dalo by se i o ní říci, že ji lze jenom mít. Jasně, mít rád! Ale když dojde k tomu, že ona nebo její člověk se odeberou na Onen svět, vyrovnává se s tím ten pozůstalý zcela jinak, než když pozbude vlastnictví něčeho materiálního.“
„Ano, a proto kromě kočky může mít také člověk rád Moudrost, ne? Například jako král Šalamoun. Když mu totiž dal Hospodin možnost zvolit si bohatství, dlouhý život, či různé požitky, stál o to, být moudrý, to je umět rozpoznat dobro od zla. A jak se ukázalo, i to ostatní mu pak bylo přidáno.
Věřím, že i nějakou moudrou kočičku Šalamoun měl.“
Po kliknutí na obrázek se kniha se stáhne do "Stažené soubory"

Předešlá knížka - Čekání na vítr

Zpět