, Redakce
PF a VÁNOCE 2019
Vánoční šeď
Jitka Badoučková
Popelavě se rozednívá,
přízemní mráz se plazí po břiše.
Kdo jako do džbánu se do mě dívá?
Aha... duch vánoc… Vyšel ze skrýše
a k šedi jitra přimíchává
šeď fotek z hodně starých dob
a já to cítím, že když vstávám,
nedokážu říct stesku: stop!
Na těch snímcích jsou naši drazí,
otisky prstů dávno prošlých dní.
Až čas nás dohoní a k zemi srazí
oni nad námi s láskou rozední.
Teď ale nejsou k nalezení,
jako ty vločky v komíně.
Jsou v šeru mezi snem a bděním?
Ve šperkovnici vzpomínek?
A když už ta šeď k zimě patří,
tak ne jak slepec v tmavém o holi.
Ať bílá s černou se v té šedi sbratří.
Duchu vánoc, dej ať už nebolí.
Ať jako svíčka na klavíru
září tao hudby a světla v nás.
Stesk na popel ať shoří v dýmce míru,
co pokuřuje předvánoční čas.
Prosím, abys kraj porozsvěcel
a objal nás jak pravý kamarád
a boží milost abys pustil z klece
už jednou provždy, napořád.
|
|
|
|
Nebe skrz klíčovou dírku
Jitka Badoučková
Když anděl vánoc město pohladí,
přejede prsty i po lidských duších.
I tomu poslednímu z podhradí
vatičkou hudby jemně protře uši.
Když anděl vánoc vkročí do ulic
vatičkou světla, co si v nebi smočil
všem, kteří zrovna vykročí mu vstříc
tím smotkem záře něžně protře oči.
Když anděl vánoc vísku polaská,
prozáří ji nad ránem sněhobílo
a lidem se tam pak zdá o láskách,
jaké naděluje jen boží milost.
Když tenhle anděl projde krajinou,
slábne zášť a každá zlá moc.
A nám pak bodné rány ovinou
hojivé gázy a obvazy vánoc.
Kéž nás ten anděl celé zabalí
do vánoc jako bonbón do papírku
a nebe ukáže nám zpovzdálí
na chvilku - aspoň skrz klíčovou dírku.
Tou dírkou spánku moci nahlédnout,
jak se tam všem mým drahým skvěle daří,
přidám vlákna k předivu našich pout,
ať naše láska třpytem vánoc září.
|
|
|
