První společnost za práva koček

7. prosince 2018, Ing. Josef Dubn

Kliknutím na Sísu se otevře kniha.

Je řeč o člověku, nikoli o kočce, jak by si někdo mohl myslet. Tedy přesněji, o kočce bude až na druhém místě. Člověk je člověk a kočka je zvíře, i když někdy se rozdíly smazávají. Občas se říká, že se někdo chová jako zvíře, a to je přirovnání nelichotivé a velmi antropocentrické. Nebo že muž se chová jako kocour, to už je trochu lepší, no a řekne-li se o ženě, že je kočka, to je už lichotka.
Zkrátka, na kočku si leckdo vzpomene, aniž ji má doma na křesle, nebo se mu promenuje po zahradě. Ale co ten, kdo si kočku pořídí a chce s ní sdílet své dny, rána, večery? Je to egoista, nebo filosof? Ne, není třeba vyjmenovávat známé osoby, které žily s kočkami. Nechť se každý zamyslí sám.
K této úvaze mě přivedl názor některých majitelů psů, kteří říkávají, že právě kočka je egoistka, je na člověku nezávislá, a dělá si, co chce. Jenže kočka egoistkou, tedy sobcem, být nemůže, neboť sobectví je lidská vlastnost. Kočka je svá, chová se, jak je jí dáno, ale přesně tak se chová i pes. Když se točí kolem pánových nohou a upozorňuje na sebe, tak se řídí svými pudy, ale rozhodně nejde o projev lásky a altruismu.
Egoista může být jen člověk, a možná je dost egoistů, kteří tak touží projevit své EGO, že si pořizují zvířata, aby jim sloužila, poslouchala je a byla jim po vůli. Podle tohoto modelu by se zdálo, že ti praví egoisté si pořizují psy, a kočky pak lidé méně sobečtí. Ale ouha, nemusí tomu tak být. Právě dnes mě napadlo, jak bylo ode mě sobecké, že když jsem po ránu vyrážel na pár hodin do města, tak jsem nechal kočičku dřímat doma. Měl jsem si ji vzít přece s sebou, jako tak činí mnozí lidé se psy, a třeba v přepravce. Ale, myslím si, že by se jí to nelíbilo. Podle ní přepravka slouží k přepravě z místa A (Prahy) do místa B (na zahradu), popřípadě C (k panu doktorovi). 21
Má pravdu, a tak se mi ulevilo. Ne, nejsem egoista, respektuji kočičí potřeby a touhy a snažím se být Síse co nejvíc na blízku, podobně jako tak činí ona. A když na venkově vyrazí na návštěvu k sousedovi, kde se i zdrží, nebo si vyleze zdřímnout na střechu, respektuji to, jako ona respektuje mě.
A filosof? Kdo to je? Majitel, který s kočkou na dosah o něčem přemýšlí? Anebo je to spíš kočka, která s klidem filosofa posoudí přečtené a mrknutím oka dá najevo souhlas? Ale někdy také nesouhlas. Chce se to jen trochu snažit porozumět její řeči. Příklad? Zrovna jsem kočce chtěl říci něco o Michelu Houllebecqovi, píše totiž o jakési slepé uličce, ve které se společnost ocitla. Co bude dál. Co by na to řekla? Pozoruje mě, ani nemrkne, a pak se otočí zády a mírně zapřede. Nestačím říci ani slovo. Proč také, k tak stručnému komentáři? Ale jak to tedy je, je spíš existencialistka, nebo naturalistka? Realistka.

Po kliknutí na obrázek se kniha se stáhne do "Stažené soubory"

Loňský dárek "Věřím v kočku a život věčný" Zde

Zpět