První společnost za práva koček

14. října 2006, Markéta Holečková

Setkání s primátorem hlavního města Prahy MUDr. Pavlem Bémem v sobotu 14.10.2006 ve 14 hodin v Toulcově dvoře

Díky upozornění PSOZ na web.stránkách jsme se dozvěděli o setkání s primátorem hl. města Prahy, které se konalo 14.10.2006 ve 14 hod. v Toulcově dvoře. Snad to nebyl jen náš, můj dojem a dr. Dvořáka dojem, ale myslím, že setkání pomohlo něčemu se pohnout, cosi odstartovat, a to je dobře pro všechny pejsky a kočičky, kteří se ocitají v nepěkných situacích díky nezodpovědnosti lidí.

Toto setkání proběhlo díky p. Věře Přibylové ze Záchranné stanice pro handicapovaná zvířata, která v úvodu prohlásila, že jí zatím všichni s jejími prosbami o pomoc zvířatům posílali do pekel, jediný současný primátor začal spolupracovat, takže se rozhodla uskutečnit toto setkání jako projev důvěry a úcty k němu. Povedlo se, a tak se kolem 14.hod.

dostavil současný primátor MUDr. Pavel Bém s doprovodem ing. Pavla Poláka, kterého představil jako svého spolupracovníka a také jako člověka, který ho učil znát přírodu ve skautském oddílu jako jeho vedoucí.
Úvodem krátce zavzpomínal na tuto dobu, hovořil o svém vřelém vztahu k přírodě, svých aktivitách, a naznačil možnost směru své spolupráce s účastníky setkání – útulky, spolky a dalšími neziskovými organizacemi pro ochranu zvířat v pražském regionu. Hovořil o možnosti zorganizovat interaktivní workshopy, kde se budou řešit problémy v komunikaci a spolupráci mezi obecními útulky (Měcholupy, Troja) a „soukromníky“ a další důležité problémy, které by pomohly prospět všem stranám. Vysvětlil své představy. Pak začala diskuse, kterou zahájil PSOZ – dr.Vrbová mluvila o tom, že přestože by měl měcholupský útulek fungovat jako první a stěžejní azyl pro ztracené, opuštěné a toulavé kočky v Praze (neboť je financován Magistrátem a má spoustu kvalifikovaných zaměstnanců), lidé se většinou po špatných zkušenostech obracejí právě na PSOZ a další soukromé útulky, které jsou závislé především na vlastních financích, darech, případných schválených grantech či dotacích. K tomuto tématu se přidala i p.Kladivová ze soukromého útulku pro psy. Podrobně se diskutovalo jak o nekomunikaci, tak i nespolupráci městských útulků. Postupně se přidávaly i další spolky a útulky, většinou doplňovaly další a další informace ke stejnému tématu, stížností na nespolupráci obcí a obecních útulků bylo tak mnoho, že primátor dokonce zvažoval, že si nechá vypracovat od „soukromníků“ přehled, aby nakonec zjistil, čí spolupráce je pro město nejekonomičtější a nakonec i nejetičtější. PSOZ byl po vystoupení dr.Vrbové osloven, aby udělal a poslal primátorovi své – již tolikrát na úřad posílané žádosti a průzkumy. Padla zde i spousta nápadů na řešení problematiky ztracených a opuštěných zvířat. Naše První společnost za práva koček dostala slovo po velké diskusi asi po hodině. Ujala jsem se slova a snažila jsem se shrnout vše, co bylo již řečeno a zdůraznila některé priority:

především by úřady měly více podporovat soukromé útulky, jak granty, tak dotacemi, protože jejich práce je daleko ekonomičtější (pracují zdarma, s nadšením pro věc, valná většina do činnosti dává své vlastní finance), mnohdy odbornější (díky přísným pravidlům pro jejich fungování) a etičtější (zaměstnanecký vztah se nemůže rovnat vztahu dobrovolníka). Prostě soukromníci to dělají, protože chtějí, ale měst.útulky jsou plné zaměstnanců Magistrátu a ti mají své jisté, a někdy ta práce podle toho vypadá.
Podotkla jsem, že většina dobrých nápadů spadne na úřadech pod stůl, protože by s tím bylo moc práce – První společnost za práva koček se již v r.2003 snažila prosadit mobilní veterinární ordinace, které by bývaly pomohly prosadit kastrační program hlavně na vesnicích, kde jsou kastrace téměř neznámým pojmem a se zvířaty se zachází jako s odpadem.
Mluvila jsem i o tom, že se už nedivím, že nespolupracují úřady (MZE, ÚKOZ, atd.), ale divím se, že ani Nadace na ochranu zvířat nemá pro dobré nápady pochopení, jak by měla (letos neschválila ani grant pro útulek p.Evy Kopáčové, která má 50 koček, o které pečuje sama) a spousta další nápadů pro osvětu veřejnosti, která je stejně důležitá jako kastrační program, protože funguje jako výchova a prevence, opět nemá šanci se prosadit – zřejmě nejsou peníze.
Nakonec ani obce – přestože mají v zákoně možnosti, nereagují vstřícně. Namísto podpory lidí, kteří se snaží zvířatům pomoci, je penalizují.
První společnost za práva koček by momentálně měla řešení pro neumístitelné či neadaptabilní kočky, a to tzv. refugia dr.Dvořáka, kterému jsem hned dala slovo.

Dr.Dvořák bohužel hovořil v časovém presu, protože p.primátor naznačil, že zhruba za čtvrthodiny bude muset opustit tuto příjemnou společnost kvůli dalšímu setkání. Nicméně velmi pozorně si vyslechl popis refugií, jejich umístění, reakce okolí atd., což zaujalo nejen PSOZ zastoupený v hojném počtu, ale i další spolky. Dr. Dvořák také poukázal na nedostatky v zákonech - jak je možné si je vykládat různými způsoby, což některé obce zneužívají (viz krmiči a jejich pokutování).
Bohužel setkání se přiblížilo ke konce a p.primátor se po dalších a dalších informací - a zjištění, že dysfukce obcí, městských útulků a úřadů je značná, chytá za hlavu. Ale nelituje, že přišel, říká, že jsou to pro něj NOVÉ, velmi cenné informace a rozhodně se zasadí o naplánování dalších setkání (nikoli jak původně zamýšlel přes nějakou neziskovou organizaci, ale tzv. befelem - aby to brali zaměstnanci měst.útulků a vůbec ouřadové vážně), a to právě formou již zmíněných interaktivních workshopů. S prvním setkáním bychom mohli počítat do konce listopadu v Toulcově dvoře či kde budou volné prostory. Pak se p.primátor omluvil, poděkoval velmi slušně všem za názory, náměty (kterých bylo dost) a říkal, že má radost ze setkání, které podle něj bylo velmi prospěšné a plodné, rozloučil a odjel na další setkání.
Ostatní účastníci pak předali – jak si p.primátor přál – svá spojení ing. Pavlu Polákovi, ještě chvilku jsme všichni postáli, vyměnili si další informace a poznatky, vizitky a

materiály, Eva Vrbová z PSOZ se na místě domluvila s dr.Dvořákem a se mnou, že budeme spolupracovat společně na zprávě pro primátora. Úkolem workshopů totiž bude vysvětlit svá stanoviska a najít cestu ve vzájemné komunikaci a následně i spolupráci, protože perfektní příprava je polovinou úspěchu v další práci.
Poděkovali jsme také za naši Společnost p. Věře Přibylové za zorganizování tohoto setkání a většina z nám, myslím, odešla s příjemnými pocity. Tedy doufejme, že dlouholeté snažení soukromých útulků a spolků konečně začne přinášet své ovoce.

Ještě na závěr a taky trochu slovo do pranice, a to za kočičí populaci:

Alfou omegou veškerého snažení kočičích spolků je

etické snížení populace opuštěných koček – kastrační program (jen v Pze jich je cca 40 tisíc),
spolupráce úřadů městských částí Prahy s ochránci koček a kočkomilnou veřejností (krmiči) , a to vyplácením faktur za kastrace a karanténu ošetřených plašanek, dotacemi na kastrační program, nabídkou smysluplných grantů
zřízení stanovišť pro jejich bezpečné dožití, např. formou refugií dr.Dvořáka
podpora soukromých odchytávačů, kteří mají dlouholeté zkušenosti a etičtější zacházení se zvířaty
podpora mobilních vet. ordinací, které by prováděly kastrace v terénu
síť soukromých útulků a drobných depozit na pooperační karanténu plašanek před umístěním k novým majitelům, či vypuštěním do původních lokalit nebo náhradních stanovišť (dotované z fondů EU?).
zkvalitněním zákona na ochranu zvířat, aby nebyl prostor pro spekulanty a nepoctivce – proč se nenechat inspirovat vynikajícím zákonem z první republiky?

Zpět