První společnost za práva koček

21. srpna 2017, Redakce

Milý Vašku, měli jsme Tě tak rádi, tolik jsme si vážili Tvé mnohaleté obětavé péče o kočičí bezdomovce, moc nám chybíš a což teprve kočičkám! Doufáme, že tam, za Duhovým mostem, najdeš klid, mír, krásnou přírodu a dobrou společnost svých zemřelých blízkých a Tebou milovaných kočiček. Odpočívej v pokoji. Vzpomínáme. Prosíme, věnujte panu Vlčkovi tichou vzpomínku a respektujte jeho životní poslání – podporujte ty, kteří pomáhají zvířatům v tísni, a trestejte ty, kteří jim ubližují.

Děkujeme.

Václav Vlček z Příbora – curriculum vitae
Pečovat o volně žijící kočky jsem začal na počátku roku 1992, kdy podnětem bylo vyslechnutí hovoru několika lidí z domku sousedícího s opuštěným pozemkem. Tito uzavřeli sázku o 300 Kč na to, za jak dlouho “chcípnou hlady” dvě koťata, která byla na zmíněném pozemku i se svojí matkou (koťata měla méně než 2 měsíce). Rozhodl jsem se, že sázku zmařím, a večer jsem s jídlem a pitím přelezl plot a vše položil na místo, kde jsem kočičí rodinku zahlédl. Po příchodu jsem viděl (i slyšel) z balkonu, jak se celá trojice hltavě krmí. Po několika dnech jsem byl již v určitou hodinu očekáván u plotu a asi po 10 dnech se už koťata nechala hladit. Od majitele pozemku jsem později získal souhlas ke vstupu na pozemek. Byla zde velká stodola, 2 kůlny a 2 garáže, pozemek byl oplocený se stromy a keři. Matka koťat (černobílá kočka) časem zmizela, bíločernou Terezku asi po roce zajelo auto a černá Babuška mě obdařila hejnem koťat. Sázkaři z domku mě začali nenávidět a na “našem pozemku” začalo přibývat koček – bezdomovců. Tak začala moje “kočičí” kariéra.
V současné době se starám ve 3 lokalitách (prostory zahrádek, opuštěné pozemky, domková oblast - klidnější část města, ve večerních hodinách málo frekventovaná) o 34 koček. Do minulého týdne jich bylo 36, pak jsem dvě bílošedomourované kočičky, stáří asi 2 roky, kastrované, vakcinované, odčervené – umístil u známého u Opavy, kde má pěkné hospodářství. Byl jsem se za nimi podívat 15. května, vše v pořádku. Výhodou bylo, že obě jsou klidné a mírné.
Ze 34 koček je 19 kočiček a 15 kocourků. Kočičky jsou až na 6 kastrované. Do konce května budou 2 z nich kastrované a další 2 budou kastrované v průběhu června. Stáří koček je od 9 měsíců do 12 let. Většinou jsou to kočky, které byly mučené a týrané člověkem – utržené uši, zlámané nohy, useknuté konce ťapek, vyrvaná srst za krkem s popáleninami od cigaret, silná podvýživa, nemoci (kočičí rýma, ušní svrab).
Dnes jsou všichni “vyžraní”, vakcinovaní, odblešení a odčervení. V případě nemoci nebo zranění mají přiměřenou veterinární péči.
Všechny kočky mají vybudovány úkryty v různých stodolách, kůlnách, senících na určitých pozemcích, a to se souhlasem majitelů. Např. letošní zimu jsme prožili bez jediného zdravotního problému. Každý den v určitou hodinu a na určitém místě jsem očekáván k večernímu krmení. Každý se postaví na své místo a dostane misku s jídlem – masitá strava s vnitřnostmi, konzervou a granulemi. Po jídle následuje hlazení a mazlení, kočičí očista a rozchod do svých prostorů. S krmením začínám (v tomto období) v prvním prostoru ve 21:15 a končím kolem 22:30.
Koťata (vlastní, vyhozená i zatoulaná) jsou z 80-90% umisťovaná u hodných lidí v domcích i v bytech. Snažím se umisťovat i dospělé kočky, ale toto je podmíněno jednak tím, zda je šance ke zdomácnění, jednak stářím koček. Za celou dobu mé činnosti jsem vzal zpět jen 2 koťata (po umístění si dělám i kontroly).
Sám mám doma 2 kočky- černou 14letou Míšu (našel jsem ji v roce 1992 velice zuboženou na ulici) a asi ročního mourovaného kocourka Ferdíka. Toho jsem našel loni koncem července vyhladovělého a se zlomenou pravou zadní ťapkou ve věku přes 2 měsíce.
Historka mě momentálně žádná nenapadá, i když zážitků bylo hodně (bohužel i velice špatných). Jedné “ostřejší” kočičce se podařilo loni před kastrací zdemolovat veterinární ambulanci tak důkladně, že jediným bez újmy byl doktor, který se natlačil do kouta a dokud jsem kočku nechytil, ani se nepohnul.
Několik dní před umístěním jsem měl doma asi roční kočičku. Když uviděla, že na balkon sedl holub, vyrazila na něj tak bleskově, že nezaregistrovala zavřené balkonové dveře. Naštěstí se jí nic nestalo a odneslo to jen prasklé dveřní sklo.
Jednou večer za tmy vyvedla kočka 4 koťata a vykračovala si s nimi po chodníku. Odněkud se vyřítil se štěkotem menší pes a hnal se k nim. Dopadlo to tak, že kočka s mohutným vřeštěním hnala psa po ulici asi 300m a lidi vše sledovali s vyvalenýma očima – zřejmě nikdy neviděli, aby kočka hnala psa.
Moje práce s kočkami není legrace – je to denně moře času, problémů, různého shánění, běhání atd. Např. loni (při hledání zájemců o koťata) jsem najel na kole na jeden zátah více než 90 km. Denní příprava více než 30 misek s jídlem je kolem 2 hodin atd. Pokud jdu kastrovat “ostřejší” kočičku, musím si sehnat 1-2 dny před zákrokem nějakou místnost, kde ji mohu umístit, potom ji za tvrdého boje umístit do přepravky, dále musím sehnat odvoz do Kopřivnice, potom skvést další boj při vytažení u veterináře z přepravky. Po návratu ji mám zpět v místnosti a trávím u ní 4-6 hodin než pomine účinek uspávadla. Teprve večer dalšího dne ji mohu vypustit zpět do jejího rajónu. Toto je obdobné i při nemocích a zraněních.
Někdy se ptám sám sebe, zda bych za tuto dlouholetou činnost neměl dostat nějaký státní řád místo jiných vyznamenaných.
Rovněž někdy přemýšlím nad tím, kolika desítkám koček jsem zachránil život, z kolika desítek koťat - bezdomovců jsem udělal spokojené domovce atd.

Na své dosavadní činnosti si nejvíce cením:

učinil jsem životní podmínky mojí kočičí tlupy takové, že jsou na tom mnohdy lépe než kočky - domovci
po několika letech jsem změnil myšlení některých lidí - kočkobijců z okolí tak, že z aktivních nepřátel koček jsou pasívní pozorovatelé (dříve běžně v chůzi útočili kameny a klacky na kočky - dnes otočí hlavu na druhou stranu a jdou pryč)
pejskaři respektují “mé” prostory a pokud tam venčí pejsky, mají je na vodítku - dříve se mnozí bavili tím, jak se snaží jejich psíci lovit kočky.

Když jsem začínal a dožila se kočka 5 let, byl jsem mistr světa. Pozdlěji to bylo 7 roků, 9 roků a dnes mám kočky 10 i 12leté, což je na život na ulici velice slušné.

Vysvětlení k faktuře:
Základem krmiva u mě je kuřecí mleté maso od výrobce (mám je 1 kg za 15 Kč, jinak se prodává za 20 a více) s vnitřnostmi a s konzervou (hovězí játra, hovězí ledvinka, srdce atd.) . Pokud kočičí gurmáni nemají mleté kuřecí, blbě se na mě dívají a moc jim nechutná (konzerva, vnitřnosti, granule). Dále: pokud bych např. krmil levnými 800 g konzervami, potřeboval bych každý večer minimálně 8 konzerv, což by vycházelo na 160-180 Kč. Takto to vychází asi na 50-60 Kč. Vím, že jste si myslela, že částku rozdělím na jídlo a veterinu. Na veterinární péči jsem získal tento týden (vykopávání pařezů) nejnutnější částku a to na dokončení stávajících kastrací a nejnutnější zálohu na léky. Proto jsem použil celou částku na nákup masa, čímž se mě na několik měsíců značně ulevilo.

Nabídka vakcín “FELOCELL-CVR”

kvalitní vakcíny
pokud by měl někdo z členů PSPZ zájem o 10-15 ks, ochotně je poskytnu. Problém je v tom, že by musel přijet osobně s chladicím boxem.

Umisťování koťat a koček

osobně přes různé známé
přes inzertní noviny “AVÍZO” - pro celou severní Moravu, velice čtené
oblastní inzertní noviny “ZIKADO”
inzeráty - trafiky, veterinární ordinace, vývěsky atd.

Mám umístěná koťata a kočky v půlce republiky:
Např. Brno, Náměšť n. Oslavou, Přerov, Prostějov, Nový Jičín, Opava, Příbor, Kopřivnice, Frýdek-Místek, Opava - venkov, Ostrava, Karviná, Orlová, Mošnov, Skorotín, Petřvald, Chlebovice, Kujavy.
Jen návštěvy vzaly spoustu času a peněz.
V současné době bych potřeboval získat nějaké konzervy a granule. Pokud máte, prosím, nějaký typ na levný nákup, dejte mi vědět.

Práce s kočkami na ulici je nikdy nekončící. Stačí aby jeden blbec hodil do popelnice v pytli kočku se 4 koťaty nebo aby z auta jiný idiot povyházel několik koťat - a práce začíná znovu, tj. jídlo, kastrace, pelech k ubytování, získání zájemců o umístění atd. Rovněž stačí, aby se připletla do rajónu vychrtlá kočka pár dní před porodem a už je nás víc. A vyhnat kočku, která se snaží po mém odchodu z krmení vysbírat i zrníčko jídla vypadlé z misky, je nemyslitelné.

Závěrem dotaz:
Není někdo z členů PSPK odborník v elektronice?
VELICE DĚKUJI PSPK za poskytnutou finanční pomoc !!!

S pozdravem

/podpis nečitelný/
- - - - - - - - - - - - - - - -
Posílám jednu historku na kterou často vzpomínám - i když není veselá.

TŘI KOCOUŘÍ KAMARÁDI

V době, kdy jsem měl k dispozici na opuštěném pozemku stodolu, sídlila v půdní části na jedné polovině světle želvovinová kočička KOALKA se svými 6 koťaty (stáří asi 1 měsíc). V druhé polovině měla 2 koťata tmavě želvovinová kočička TERKA (dva 14denní kocourky). Když se koťata začínala přikrmovat, nosil jsem jim několikrát denně mléko a později jídlo. Černý kocourek SATY od Koalky začal pravidelně navštěvovat kamarády od Terky (bílošedomourovaný FERKO a černobílý TONEK). Jejich přátelství se vyvíjelo tak, že SATY zůstal u kamarádů natrvalo. Když Terka všechny tři vyvedla ven, chodili kocourci vždy a všude spolu. Pokud jsem někde uviděl jednoho, ostatní byli někde poblíž. Jedli spolu z jedné velké misky, nikdy na sebe nezavrčeli. Pokud se k nim přiblížil cizí kocour, všichni tři se postavili k obraně.
Jednoho dne, počátkem března, mi při večerním krmení chyběli. Nadával jsem, kde se zase tahle trojka fláká. Po krmení jsem šel odnést misky domů. Asai 15 m od místa večeře jsem zahlédl u jednoho stromu Satyho a Ferka - seděli, nereagovali na můj svolávací signál, a tak jsem se za nimi vypravil já. Po několika krocích jsem uviděl, jak mezi nimi leží Tonek. V tom okamžiku mě blesklo hlavou, že je zle. Popošel jsem a uviděl, jak Tonek leží na levém boku a nehýbe se. Klekl jsem si k němu a zjistil, že už nežije. Dal jsem Ferkovi a Satymu misky s jídlem a šel jsem domů pro igelitový sáček a rýč, abych Tonka pohřbil.
Po příchodu zpět jsem zjistil, že se kamarádi jídla nedotkli. Tonka jsem se slzami v očích pohřbil a kocourkům jsem misky s jídlem nechal s tím, že si je vezmu ráno.
Ráno bylo jídlo opět netknuté a oba kocourci leželi stále na stejném místě. Večer tam stále opět jsem jim tam nechal jídlo a ráno je zase odnesl. Čtyři dny drželi kocourci čestnou stráž na místě a bez jídla. Teprve další den přišli na večeři na obvyklé místo a pomalu zapomínali na Tonka.
Další osud Ferka a Satyho byl smutný. Oba dva někdo později mučil tím, že jim za krkem vytrhal srst a pálil je na kůži cigaretami. Trvalo dost dlouho, než se přestali bát i mě. Po nějaké době byli oba dva někde 17 dní zavření. Přišli navečer v takovém stavu, že jsem nevěřil, že přežijí. Pět dní jsem je chodil každé 2 hodiny krmit. Teprve 6. den jsem věděl, že je vyhráno. Asi rok poté jednoho dne Ferko nepřišel. Našel jsem ho po více než 3 měsících - to se už nedalo poznat, co se mu stalo. Osobně si myslím, že ho ubil “člověk”. Půl roku po smrti Ferka jednoho večera nepřišel i Saty, a od té doby jsem ho neviděl.
Tak skončil příběh tří kocouřích kamarádů.

Od počátku roku 2003:

bylo umístěno 14 dospělých koček
bylo umístěno 27 koťat
od r. 2004 bylo kastrováno 13 kočiček a 4 kocourci
veterinárně bylo ošetřeno 11 koček a 9 koťat
za 3 1/2 roku zemřelo nebo zmizelo 9 koček a 4 koťata
(z toho: 2 kočky otráveny, 2 nešťastná náhoda, 1x auto, 4 x ?; 2 koťata - auto, 2 x ?)

Zpět