Oznámení
Autentická výpověď z jatek (nucená porážka)
20. června 2012, Petr Richtár
„Dobrý den, já bych chtěl, aby bylo uvedeno kde se to děje a klidně ponesu následky za vše, co vypovím! Šel bych tam a klidně na dotyčné zaměstnance ukázal prstem!
Jednalo se o sanitní porážku, díky Bohu, byly jatka zrušena v roce 2000 v době, než jsem nastoupil na učiliště.
V době mé praxe, tudíž v roce 2000-2003 jsem zažil úmyslné kopání a ponižování zvířat, která šla na nucenou porážku. Zvířata, která již byla zesláblá tím, že měla zranění, popř. byla nemocná. Tím, že byla nemocná či zraněná, se nemohla dostatečně hýbat, proto je poháněli kopáním do břicha a do zadku. Pokud se zvíře bránilo „schytalo to“ mnohem víc, dokonce byl případ, kdy neomráčenou a nevykrvenou prasnici uvázali za nohu a zaživa ji ponořili do pařící nádoby. To jen za to, že když se ji nechtělo na její cestu smrti, otřela se o řezníka, kterému při tom spadla čepice.
Nebylo slitování ani nad koněm, kterého přivezli z dostihových závodů. Jelikož si zlomil nohu, byl pro své pány necenný a musel být poražen. Byl tedy uvázán za nohu a řetězem, který navíjel naviják, byl z auta vyvlečen až na místo porážky. To, že se cestou různě otáčel a dřel svým tělem o všechny ostré hrany v autě, nikoho nezajímalo. Však šel porazit, proč by s ním měl mít někdo slitování!
Všechny vnitřnosti se vyhazovaly ven do přistaveného kontejneru. Jednoho dne, do kontejneru vyskočila hladová kočka, kterou přilákala „vůně“ tohoto zvířecího odpadu. Kočka byla za „trest“ umlácena lopatou. Nezapomenu nikdy na její výraz v očích, když umírala. Je mi hrozně, jen na to pomyslím.Bylo toho mnohem víc, na tyto nejzásadnější si vzpomínám. Nedokážu si ani představit, jaké to muselo být, když tam byla kdysi standardní porážka zvířat. V tom počtu, který musel masný průmysl vykazovat, se určitě nehledělo na správné porážení zvířat."
Zdroj: http://prohospodarskazvirata.blogspot.cz/