Oznámení


Zpráva ze semináře
 29.5.2010, Alice Oppová


„Jak řešit strádání zvířat a špatnou péči o ně? Jsou zvířata chráněna legislativou?“ Seminář pořádala Společnost pro zvířata s podporou WSPA, 26. 5. – 27. 5. 2010. Byl určen všem, kteří nejsou spokojeni se situací při řešení strádání a týrání zvířat a věnován přehledu přímé a nepřímé legislativy, jednotlivým skupinám zvířat, problematice útulků, činnosti inspektorů KVS a policie, a činnosti státních zástupců.

Lektoři: JUDr. Jana Traplová-OZv MZe, MVDr. Jiří Kruml-vedoucí OZv MZe, MVDr. Jiří Dousek-SVS, Mgr. Hana Janišová-PSOZ, Ing. Tomáš Macháček-KÚ Středočeského kraje, MVDr. Ivo Strauss-KVS Pardubický kraj, MUDr. Dagmar Jírová CSc-vedoucí Centra pro kosmetiku SZÚ, Ing. Dagmar Zieglerová-koordinátorka záchranných stanic ČSOP, JUDr. Miroslav Růžička-odd. analytické a legislativní Nejvyšší st. zastupitelství, Ing. pplk. Bohumil Radvan odb. hospodářské kriminality-Policejní Prezidium ČR, Ing. Lenka Skoupá-OS Toulcův dvůr, Iva Bidlová-Pet Medic

Seminář potvrdil dysfunkci Parlamentu ČR a následně i orgánů státní správy včetně orgánů činných v trestním řízení a justici. Prokázal, že ČR je stále bezprávní stát, kde se péče o zvířata v útulcích, azylech a depozitech občanských sdružení posuzuje jinak, než v městských zařízeních, podporovaných z financí daňových poplatníků. A to ani nemluvě o příšerných velkochovech HZv, podporovaných dotacemi ČR a EU.
Podrobná zpráva z dvoudenního semináře by byla dlouhá. Nás zajímá především ochrana opuštěných a toulavých koček, a s ní související legislativa včetně předpisů, pokynů, vyhlášek a povinností útulků, azylů či depozit a stávající definice zvířete. Takže stručně:

Podle § 118 Ob.zákoníku a §134 Tr.zákoníku je zvíře v občanskoprávních vztazích definováno jako věc (tzv. sui generis, entity, které nemohou být nadřazeny nějakému vyššímu druhu, podle preambule zákona na ochranu z. živý tvor cítící bolest, stres a zasluhující ochranu ze strany člověka). Novela Ob. z. je odložena na neurčito. Návrh změn definice z. z věci na živého tvora je v § 468 návrhu novely Ob. z. a zatím nemá podporu. Parlament ČR vychází z toho, že zvíře nemá finanční prostředky, občanské, dědické právo, za jeho činy zodpovídá člověk apod. Bude-li přesto tato definice přijata, hrozí, že se povinnost obcí pečovat o opuštěná zvířata zájmových chovů přinejlepším sníží z 6 měsíců na 2 ne-li úplně zanikne.
Podle §13 odst.2 zákona na ochranu zvířat a §135 Občanského zákoníku, každý kdo se ujal toulavého (tedy uniklého majiteli, což je přestupek, protože každý včetně útulků, azylů a depozit je povinen učinit opatření proti úniku zvířat) či opuštěného zvířete (což je bohužel setrvale nevymahatelný přestupek) je povinný oznámit nález obci, která je povinna se o opuštěná či toulavá zvířata postarat po dobu ½ roku, buď ve vlastních zařízeních či uzavřením smlouvy s útulky soukromými nebo spolků na ochranu zvířat.
Za útulek jsou v ČR považována i zařízení označená např. jako depozitum, azyl, domov, sdružení, společnost, stanice, psinec, centrum, záchytný kotec apod., která splňují odbornou způsobilost. Podle §42 odst.2 vet. zákona mohou provádět odchyt opuštěných a toulavých koček a psů a pečovat o ně pouze osoby, které absolvovaly odbornou školu či kurz odchytu a péče, složily zkoušku a mají osvědčení.
Povinnosti provozovatelů útulků vyplývají z §25 odst.3 zákona na ochranu zvířat. Kromě osvědčení musí pracovníkům SVS předložit: a/ provozní řád, seznam- čili kartotéku přijatých zvířat včetně počtu, data, místa nálezu, popisu, hmotnosti, zdr. stavu, léčby, kastrace a vakcinace, b/ seznam vydaných zvířat a jejich nových chovatelů, včetně data předání, adresy chovatele či míst, kde byla zvířata vypuštěna do původního prostředí, c/ evidenci úniků zvířat z útulku.
Každý, kdo chová zvíře v zájmovém chovu nebo se ujal opuštěného či toulavého zvířete, odpovídá podle §13 odst. 2 za jeho zdraví a dobrý stav; za splnění této povinnosti se považuje oznámení nálezu obci nebo předání nalezeného zvířete do útulku.
Kdo si ponechá nalezené zvíře, vystavuje se možnosti postihu podle § 50 odst.1 písm.b) zákona 200/1990 Sb. O přestupcích. U přisvojení zvířete vyšší hodnoty bez souhlasu oprávněné osoby, se může dopustit tr. činu zatajení věci podle § 219 trestního zákoníku.
Podle § 24 odst. 1 zákona na ochranu zvířat a § 46 písm.c) vet. zákona obec může sama nebo ve spolupráci s jinou obcí nebo jinou osobou zřídit a provozovat útulek pro odchycená zvířata. Obecní úřad má povinnost se o opuštěné nebo toulavé zvíře postarat. Péče o zvířata nemusí být zajišťována pouze v útulcích. I před uplynutím doby 6 měsíců lze toulavé zvíře dát do náhradní péče jiné osobě. Náklady na odchyt a karanténu opuštěných a toulavých zvířat, není-li znám majitel, hradí obec podle § 46 písm. d) vet. z.
Podle § 42 odst. 4 vet. z. je chovatel povinen uhradit náklady na odchyt a péči osobě, která tyto náklady vynaložila. Není-li znám chovatel, jemuž by mělo být odchycené zvíře vráceno, je nabídnuto občanskému sdružení, které se podílí na plnění úkolů ochrany zvířat, nebo umístěno v útulku pro zvířata. podle § 42 odst. 5 vet. z.
Stížnosti na neplnění povinností obcí se podávají na Obce s rozšířenou působností (ORP), odvolání na Krajské úřady (KÚ) a SVS na vědomí, aby zaujala stanovisko.
U nás je bohužel problém s vyhláškami o zákazu krmení opuštěných koček, kterými české obce často řeší regulaci populace opuštěných a toulavých zvířat podle §13b odst.1 písm. d) zákona na ochranu zvířat, což je ale v rozporu s Evropskou dohodou o ochraně zvířat zájmových chovů a situací ve vyspělých státech EU. . Zeptali jsme se kolegyně z WSPA a odpověď ve stručnosti zní, že zákaz krmení toulavých koček v Anglii samozřejmě neplatí. Platí zde podobný zákon jako u nás, podle nějž se nesmí znečišťovat prostředí/vyhazovat odpadky na ulici. Dokud tedy nedojde k novelizaci § 13b odst. 1 písm. d) zákona na ochranu zvířat, žádejte krmiče, aby nenechávali tácky a zbytky jídla na krmištích, počkali, až kočky dojedí a nádobí včetně zbytků odklidili, vyhnou se tím případné likvidaci kočičích kolonií a pokutám za znečisťování ž. p. obce. Utracení přemnožených zvířat je totiž povoleno podle § 5 písm.g) zákona na ochranu zvířat a čl.13 Evropské dohody na ochranu zvířat v zájmových chovech. Vlastník může eticky utratit přebytečná mláďata, koťata, štěňata a obce přemnožená zvířata v rámci regulace. S tím nic nenaděláme.
Držení plašánků v útulcích není v souladu s čl. 4. Evropské dohody na ochranu zvířat v zájmových chovech, působí jim stres. Ideální řešení je, přimět obce ke schválení stanovišť pro vykastrované plašánky viz Projekt na podporu regulace volně žijících koček v lokalitě x. Na to bychom se měli zaměřit!
Při nálezu zraněných a handicapovaných volně žijících zvířat se obraťte na nejbližší záchrannou stanici viz.
Vyhláška o prodeji zvířat zájmových chovů stanoví, že prodejci musí kupcům vydat návod na péči o to, které zvíře, pokud to opominou, dopustí se přestupku podle § 231 zákona o přestupcích.
Zjistíte-li, že dochází k týrání zvířat či jinému porušení zákona na ochranu zvířat, je doporučeno informovat obec, ORP nebo Policii ČR, aby mohlo být zahájeno řízení. Známe rychlejší a účinnější řešení. Pokud máte důkazy a podepíšete se, obraťte se na nás. Rozesílání kauz mailem a anonymních stížností je neprůkazné. Takových „jedna paní povídala“ prý mají x denně, po zkušenostech z praxe (barvitě uvedených a opravdu mimo realitu) se tím už nezabývají.
Střílení holubů, opuštěných koček a psů v městských a obecních aglomeracích je nezákonné, MZe - střešní orgán OZv k tomu nevydal pokyn. Pokud to zjistíte, ihned volejte Policii ČR.
Přednáška JUDr. Růžičky, analytika a legislativce Nejvyššího st. zastupitelství byla nejzajímavější. Úvodem zmínil tzv. skrytou formu kriminality – týrání dětí a zvířat, která většinou končí v přestupkovém řízení a problematiku stávajícího systému, kdy odsouzený pokud se již dopustil přestupku, by měl být odsouzen k odnětí svobody, ale protože v ČR není registr přestupků, dostane pokutu. U zdárného řešení kauz týrání zvířat záleží na posudku znalce SVS, zda zvíře bylo týráno obzvlášť surově, což ovšem ve vyspělých státech EU neexistuje! Zatím se to u nás moc nedaří, neboť v roce 2009 bylo vyřízeno 32 případů týrání, stíháno 22, 3 odloženy, 20 žalováno, 2 ve vazbě a 1 obžalován.

Pokud máte zájem o další informace, prosíme napište nám, doplníme, přiložíme soubory ze semináře v pdf, případně pošleme leták Ochrana zvířat.
Zapsala Alice Oppová                                                                     28.5.2010





Zpět