Oznámení
Rozloučení s Píničkou, Josefínou von Vírek
13. ledna 2009, Redakce
(narodila se v květnu 1993 a umřela 12. ledna 2009 ve 23:11 hod.)
Píničko, milovaná kočičí holčičko, včera jsi nás tak náhle opustila, že se z toho nemůžeme vzpamatovat. Odpusť, beruško naše zlatá, výří ksiftíčku a kočičí andílku, že jsme Tě nedokázali ochránit před zákeřnou infekcí FIP. Neloučíme se navždycky, pořád zůstáváš s námi a nejen ve vzpomínkách. Všude tady, v pelíškách, v postýlkách, křesílkách, pod krmítkem na zahradě, na schůdkách k řece...setrvaly Tvoje stopy a vůně hedvábného kožíšku. Odevšad nás sledují Tvoje nádherné oči. Děkujeme Ti, Píničko, za těch 16 krásných let společného života. Nikdy Tě nepřestaneme milovat, věříme, že se zase setkáme a prosíme, Pepino, počkej tam na nás a pohladískej všechny kočičí přátele - andílky z nejmilejších. Spinkej broučínku.
Příběh s Pepinou
GALERIE FOTEK 
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
Poslední rozloučení s kočičkou Píničkou.
Pepinko, holčičko naše milovaná, ukládáme Tě do hrobečku a prosíme o odpuštění, že jsme tu zákeřnou nemoc neobjevili včas. Jenže tys do 19. listopadu 08 nikdy nestonala, byla pravidelně vakcinovaná, zbavovaná parazitů, testovaná v labvetu, s chutí papala, běhala po zahrádce, až najednou, zčista jasna, jsi ztratila chuť k jídlu. Hned na veterinu, ta radost, když vyšetření, testy krve, FeLV, FIP a FIV dopadly dobře a veterináři doporučili lehce stravitelnou stravu, GERIPET a zamezit stres z kontaktu s kočkami! Všechno, všecičko jsme splnili, pouštěli Tě na terasu jen pod dohledem, aby nikde žádná kočka nebyla, spinkala jsi se mnou v postýlce, dívala se na telku z Jiříkova křesla, dostávala ňamky, hračky, mazleníčko, hlazeníčko. Až do toho osudného večera, 11.1.2009, jsi vypadala celkem spokojeně, trošku jedla a dokonce sis hrála s tou svojí panenkou. Jenže toho večera jsi poprvé tak divně ležela a dýchala jakoby bříškem, takže jsme Tě hned objednali na veterinu k panu doktorovi Skalovi. No a ten zjistil rentgenem, že máš hrudníček plný vody, že Ti hrozí udušení, že se jedná nejspíš o fipku a že není žádná naděje na uzdravení. Holčičko milovaná, nechtěli jsme abys trpěla, a tak jsme Tě nechali uspat. Usínala jsi klidně, Jirka byl u Tebe a když Tě přivezl domů, položili jsme Tě do Tvého spinkacího křesílka. Spinkala jsi tam se svojí panenkou jako bys byla živá a k ránu mi, jako vždycky, hupla na postel. Napadlo mě, že Tvoje smrt byl jen strašný sen, otevřela jsem oči a viděla Tvůj stín procházející dveřmi na terásku ven. Pláčeme, ale neloučíme navždycky, viď že jo, beruško naše zlatá?
Píničko, kočičí holčičko, teď tady vedle nás ležíš v rakvičce schoulená do hedvábného klubíčka a vypadáš jako bys jenom spinkala, a mně se vybavují vzpomínky na naše první setkání. Stále vidím to malinké, statečné želvovinové koťátko, které si nosilo v tlamičce hadr, aby nezmrzlo, jako by se to stalo dnes. A vzpomínám jak pan doktor Král řekl, Pepino, ty jsi moje favoritka. Píničko, tys byla OPRAVDOVÁ KOČKA, VÝJIMEČNÁ KOČIČÍ OSOBNOST, TAKOVÁ SE HNED TAK NENARODÍ.
Děkujeme Ti za všechno Píničko, navždycky zůstaneš v našich srdcích. Spinkej kočičko milovaná.