Články
Christa Blanke, anděl zvířat
8. srpna 2004, Dr. Jan Čejka PhD
Člověk nedojde pokoje, pokud nerozšíří okruh svéhosoucitu na všechny živé tvory (Dr. Albert Schweitzer)
Před nedávnem vyšla v českém překladu kniha prof. Peter Singera "Osvobození zvířat", často lidmi usilujícími o udělení práv mimolidským tvorům nazývaná biblí. Její poselství o tom, že každý živý a cítící tvor má právo nebýt utlačován a vystaven utrpení, je pro nás všechny, a zejména pro křesťany, velice důležité a zavazující. Mnohá lidská práva nelze samozřejmě přisuzovat mimolidským stvořením neboť nejsou pro ně nutná (právo volit, shromažďovat se, právo na vzdělání a pod.), avšak právo nebýt utiskován, podroben týrání a právo na svobodu jsou nezadatelná a musí být platná pro všechny živé, bolest i radost vnímající tvory. Právě na tomto základě Singer a ostatní etičtí filozofové hájí zvířata před neospravedlnitelnými křivdami a krutostmi, kterým jsou nespočetné milióny zvířat na celém světě denně vystaveny v novodobých velkochovech, ve výzkumu, při lovení a mnoha druzích zábavy.Mnozí z nás se jistě často zamysleli nad tím, do jaké míry křesťanství splnilo biblický odkaz lásky a dobroty k našim bližním. Vždyť kolik zla a utrpení bylo napácháno ve jménu Božím v průběhu posledních dvou tisíciletí! Vzpomeňme křižáckých válek, vyhubení a vyplenění celých měst, likvidace katharských a valdenských, desetitisíců umučených inkvizicí, holocaust amerických indiánů, pronásledování Židů a všechny pozdější i nedávné genocidy. Dá se mezi vším tímto násilím vůbec najít soucit pro mimolidské tvory či alespoň zmínka o obrovských obětech a o utrpení, kterým zvířata v průběhu dějin naším přičiněním prošla? Pokusů o odčinění křivd napáchaných na těchto nevinných tvorech je pramálo a najdeme jen hrstku těch, kterým osud zvířat není lhostejný a kteří nám všem připomínají, že i tito tvorové mají právo na svobodu a život bez utrpení.
Proč i křesťanství do tak velké míry zavrhlo udělení milosti a základních práv zvířatům a záměrně je vyloučilo z okruhu našeho respektu a soucitu je otázkou, která si jistě zaslouží zvláštního pojednání. Známý Boží příkaz o podmanění země a panování člověka "nad všelikým živočichem hýbajícím se na zemi" (Genesis 1, 28) byl v průběhu dějin jen velmi zřídka brán jako příkaz pastýřské péče a laskavého přístupu ke zvířatům a přírodě vůbec. Naopak, skoro vždy byl použit coby důkaz lidské svrchovanosti a jako vhodná omluva za všemožné zneužívání a časté týrání hospodářských a pokusných zvířat. Ač s příchodem osvícenství a Darwinovy vývojové teorie byl položen základ ke změně tohoto panského postavení člověka coby svrchovaného vládce nad vším pozemským, nadále i v dnešní době naprosto převládá názor o oné jedinečnosti a nezastupitelnosti lidských stvoření v řízení celého světa. Ona tak často opakovaná "biblická omluva" za velká bezpráví páchaná na zvířatech není ničím jiným než rouháním a vážným nepochopením křesťanské zvěsti.
Je jen málo těch, kteří dokázali vztáhnout biblickou zvěst lásky a ochrany slabých i na mimolidské tvory. Vzpomeneme Františka z Assisi, byl to též anglický křesťanský myslitel osmnáctého století Humphry Primatt, později Lev Tolstoj a Albert Schweitzer, v nové době to jsou teologové Andrew Linzey a Eugen Drewermann. Právem se k nim dnes řadí Christa Blanke, farářka německé luterské církve. Není mnoho těch, kteří tuto vzácnou ženu mohli poznat nebo o ní slyšet; je však dobře známa mnohým z těch, kteří se rozhodli zmírnit utrpení zvířat a zapojili se do rostoucího evropského hnutí za jejich práva a ochranu.
Christa Blanke se narodila roku 1948 ve válkou zdevastovaném Německu. Vědomí odpovědnosti za spáchané zločiny ji záhy přivedlo k rozhodnutí vší svojí silou bojovat proti bezpráví v jakékoliv formě. Již kniha "Kleine Pferde, grosses Glück", kterou vydala ve věku 20ti let, naznačuje její zájem o osud a utrpení zvířat. Později, kdy již byla farářkou luterské církve, následuje řada článků v novinách, veřejných vystoupení, bohoslužeb v televizi, akcí proti násilí a zneužívání zvířat ve výzkumu a v zemědělství, a její neúnavná práce pro zapojení duchovenstva v hnutí za ochranu zvířat proti krutosti (Aktion Kirche und Tiere). V roce 1998 Christa Blanke zakládá organizaci "Andělé zvířat". Tato organizace, známá dnes po celé Evropě, je zaměřena především na ochranu zemědělských zvířat proti krutostem při aukcích a při transportech Evropou, na záchranné akce, zavádění humáních zákonů ve vládách a na výchovu. "Zvířata jsou během transportů podrobena nesmírnému utrpení podobnému tomu, kterým procházeli lidé při cestách do nacistických táborů", říká Blanke. Dnes to jsou nespočetné transporty koní z východní Evropy často procházející Treblinkou a Osvětimí, milióny hospodářských zvířat převážených Evropou za neuvěřitelně krutých podmínek, nekonečné bolestivé zákroky a operace prováděné bez umrtvení, neomluvitelné krutosti páchané na těchto tvorech během jejich chovu a na jatkách. Systém likvidace se nezměnil, pouze identita obětí!
Skupiny Andělů zvířat, pracující ve více než 20 zemích světa, zabraňují na hraničních přechodech, tržištích a jatkách těm největším krutostem, poskytují tu nejpotřebnější pomoc a zmírňují utrpení mnohých, často za svízelných a nebezpečných podmínek. Pomocí sympozií, přednášek, programů v různých mediích, podpisových akcí, budováním útulků pro nejvíce postižené a mnohými jinými akcemi burcují svědomí mnohých. Ač poctěna prestižními cenami několika vlád, Christa Blanke dál sdílí nekonečné utrpení milionů zvířat, ke kterým církev zůstává hluchá a nadále se ptá: "Kdy moje církev pozvedne svůj hlas k obraně těch ubohých tvorů? Kde je moje církev? Kde je její vzdor?"
Tak jako mnohé osvícené lidi v průběhu staletí, krutý úděl zvířat a soucit s jejich utrpením přivedl Anděle zvířat k vegetariánství; ne proto aby se lišili od ostatních, či z jakési vzpoury proti společnosti (jak se to často mylně vykládá), ale z hlubokého přesvědčení, že nemohou podporovat systém ve kterém se živí tvorové stali pouhými předměty k zajištění co největšího zisku, ubohými bytostmi které ve svém krátkém životě byly drženy ve tmě a nedýchatelném vzduchu, mnohé bez jakékoliv možnosti pohybu a laskavého doteku lidských rukou, a které po měsících či létech plných bolesti, všemožného týrání a uvěznění hraničícího u mnohých z nich s šílenstvím, poprvé v životě uviděli slunce a oblohu až při strastiplné cestě na jatka. Však se jeden z těchto mladých lidí zeptal: je vůbec ještě možné v modlitbě před jídlem děkovat "za tyto dary, které ze Tvé štědré ruky přijímati a bráti budeme" když si uvědomíme, jak velkým utrpením a bolestí hospodářská zvířata procházejí, od narození až po tu krutou smrt? Je to i pro nás všechny vážný důvod k hlubokému zamyšlení.
Protože v církvi často najdeme nezájem o práva zvířat a dokonce odpor přisoudit mimolidským tvorům city a hodnoty doposud sobecky a záměrně vyhražené jen pro nás samotné, Christa Blanke prošla při své pastýřské službě mnohým nepochopením a nesnázemi. Tomu byli vystaveni i jiní osvícení lidé jako Schweitzer, Gandhi nebo Isaac B. Singer; ačkoliv každý z nich patřil k jinému náboženskému směru, jedno jim bylo společné: bylo to hluboké přesvědčení, že nejenom lidé, ale všechny živé bytosti jsou stvořeními Božími, jsou součástí duchovního světa a tudíž vyžadují náš respekt, péči a ochranu. Tolik se však těmto ideálům vzdálil moderní člověk, který si přisvojil právo všemocného vládce a podporován vědou, technologií a čistě ekonomickými zájmy vytvořil obludný systém v němž kromě zisku není již nic svatého. Važme si proto lidí jako je Christa Blanke; ona se svými "anděli" vskutku naplnila ono Ježíšovo "cožkoli jste činili jednomu z bratří těchto mých nejmenších, mně jste učinili". Následujme jejího příkladu, otevřme svá srdce k utrpení našich mimolidských bližních a sami učiňme rozhodnutí - máme k tomu příležitost každý den!
14.červenec.2004 Jan Čejka PhD
Troy, Michigan