|
Články
Pokusy 19. dubna 2010, Jana Štroblová „Kdo provádí vivisekci, ten se nebude ani zdráhat rozšiřovat o tom lži,“ napsal ve své době známý anglický dramatik a spisovatel Bernard Shaw. Dodejme, že někdy nemusejí ani lhát, postačí hlásat polopravdy nebo tu a tam něco zamlčet. Zastánci pokusů na zvířatech se s oblibou tváří jako velcí humanisté; dodneška s pokryteckou nevinností předstírají, že jejich nejvyšší metou je služba lidstvu. Jako by řeč šla pořád jen o pokusech nezbytných pro lidské blaho a zdraví. Zamlčují, že většina pokusů slouží výhradně naší marnivosti a pohodlí (v kosmetice) nebo přímo k výrobě nástrojů ničení a smrti (ve zbrojním průmyslu), zamlčují zpupnost a svévoli, s níž se ve vědeckých ústavech „tvoří“ takzvané chiméry, například pes s prasečí hlavou či myš s křídly. Připouštějí sice, že zvířata při pokusech trpí, ale neřeknou nikdy naplno, že „bývají otrávena, rozmačkána, oslepena, ožehnuta, opařena, podchlazena, uměle nakažena, infikována zhoubnými nádory, ozářena, zbavena mozku, po měsíce upoutána v přístrojích nebo podrobena elektrickým šokům, nucena bez přestání vdechovat cigaretový kouř, polykat alkohol, chemikálie, drogy, ponechána o žízni a hladu, vysokou rychlostí metána proti betonovým zdem; stříkají se jim chemikálie do očí, rozděluje se jim mícha, jsou operována při plném vědomí, vyřezávají se jim hlasivky či svazují čumáky, aby už nemohla ani křičet“. Citát je z publikace německo-švýcarského hnutí Lékaři proti pokusům, které čítá už několik set tisíc vyznavačů myšlenky, že jsou věci, jakých se člověk hodný toho jména dopouštět nemůže, i kdyby mu vskutku šlo o život. Většinou jde jen o prosperitu laboratoří a o kariéry bohorovných výzkumníků. Nesmyslně kruté pokusy často slouží jen k ukájení ctižádosti, jindy se provádějí ze setrvačnosti, z neochoty rušit zaběhnuté provozy a pracovní příležitosti. Taková neochota je zároveň neochotou vyvíjet alternativní metody, které by při dobré vůli a při úrovni současné vědy mohly nahradit většinu pokusů, přinášejících tolik utrpení živým bytostem. Ale ani testování přípravků na tkáňových kulturách není dodneška samozřejmostí. Stále se vyskytují lidé, kteří bez výčitek svědomí tvrdí, že i týrání může být oprávněné, když je člověku k užitku. A k užitku je všechno, co je jednodušší a levnější. Ve světle podobných úvah už pak nikoho ani neohromí, když slyší, že pokusná fena byla na objednávku z příslušné chovné stanice do laboratoře dodána „jakožto prefabrikát“ - už s vyoperovanýma očima. I to je obchod. Kolik jsme si od zastánců všemožných pokusů přitom vyslechli zavilých argumentů! Že ten, kdo je odmítá, by dělal snad jako doktor Mengele pokusy na lidech. Že snad vyznává Hitlera, který „miloval psy a byl vegetarián“. Nebo Himmlera, který „enormně pečoval o kuřata“. Že ochránci zvířat si berou zkrátka příklad z nacistů, majících radši zvířata než lidi. Jenomže podle očitých svědků bylo ve Vůdcově Říši všechno jinak: Mengele nedělal pokusy na lidech, ale na nižší rase. Hitler byl pouze příležitostným vegetariánem, a to z chorobných obav o vlastní zdraví. Jeho vztah ke psům byl založen na tom, že je ovládal, aby plnili jeho rozkazy. Himmler byl posedlý eugenikou a selektivností, jeho chov a zabíjení kuřat se nakonec změnil v chov a zabíjení lidí. Podobná svědectví poskytují jedinci, kteří přežili nacistické „konečné řešení“ a jejichž výpovědi shrnul americký historik Charles Patterson v knize Věčná Treblinka. Původně psal dějiny holocaustu, během práce a hovorů s lidskými oběťmi však nakonec došel k přesvědčení, že Osvětim může vzniknout všude tam, kde se beztrestně prohlásí: „Vždyť jsou to jenom zvířata.“ Lidské oběti získaly svým vlastním utrpením zvláštní schopnost cítit i utrpení, které tomu jejich předcházelo a trvá až dodneška, „rentgenově vidět“ i bolest, kterou nemají přímo před očima. Díky nadhledu kladou znepokojivou otázku: Jak je možné, že lidstvo jako celek prošlo takovou zkušeností bez osvícení, bez touhy, aby základním kamenem budoucnosti se stala úcta ke všem živým tvorům? Ve zmíněné knize jsou mimo jiné zaznamenána slova, vyřčená - jménem všech obětí bez rozdílu - na demonstraci před mamutí farmaceutickou firmou ve Frankfurtu: „Dámy a pánové! Všichni víte, co je to lež o Osvětimi. Je to tvrzení, že koncentrační tábory nikdy neexistovaly. Možná ale nevíte, že koncentrační tábory existují i dnes! Právě stojíme před jedním z nich, koncentračním táborem pro zvířata. Tvrzení, že koncentrační tábory byly po druhé světové válce uzavřeny, je druhou lží o Osvětimi!“ My sice v tuto chvíli před žádnými koncentráky pro zvířata nestojíme, ale to neznamená, že bychom o jejich existenci nevěděli. Závěrečná věta o lži nás vrací k počáteční větě o lži, k tomu citátu z Bernarda Shawa, a obě by nás měly vést k tomu, abychom brali s rezervou, když se někteří z umanutých vědců staví do role spasitelů, abychom si zkrátka tak snadno nenechali lhát. |